Skip to content

#vstupenka

„Bůh není.“

„Hm.“

„Řikám ti, Aleši, bůh to není. Robin je sice dobrej dýdžej, ale zas tak boží ne. Kdybys slyšel, jak to jedou některý borci u nás v Berlíně, to bys teprve čuměl.“

„No jo, u vás v Berlíně, já vím. Zdejší večírky jsou proti tomu hadr, to už jsi říkal, když jsi přijel minule, Ivane.“

„Sorry no, je to recht. Hele, a co táta blbne, vlastně? Proč chtěl, abychom se všichni sešli? A kde je Míša?“

„Míša je asi někde s Gitou, nahání ji od tý doby, co zjistil, že byla s tátou v divadle.“

„V divadle? To snad ničemu nevadí, ne? Stejně ji jde jenom o prachy, čubce. Hele a proč se ta fronta vůbec nehejbe? Mám jen dva večery v Praze a nechci je strávit trčením před vchodem.“

„Říkal jsem ti, že Království nebeský je trochu speciální klub. Ale nakonec se dovnitř dostanou všichni.“

„Když říkáš. Máš ty lístky?“

„Mám. Dalo mi to celkem práci je od Robina vyprosit, ale mám.“

„Cajk. Jo, co maturita, kdy to vlastně máš?“

„Za dva tejdny.“

„To pude, Alešku, uvidíš. Kam sis podal přihlášky, vlastně?“

„Na teologickou. A eště na FHS, ale tam moc nechci. Je to až v Jinonicích.“

„Na teologickou? Ti mrdá, ne? V rodině účetních a markeťáků? Fotra máš bankéře, jednoho brášku grafika a druhýho programátora a ty chceš bejt kněz?“

„Chtěl bych bejt na lidi hodnej, dělat dobro. Žádný pekla. A doktor bejt nemůžu, z krve se mi dělá zle.“

„Seš blbej. Víš co je peklo? Peklo je tahle posraná fronta, co se poslední půlhodiny nepohnula ani o cenťák. Jo a ty kalhoty, co má na sobě támhleta wannabe hipsterka, jsou taky peklo. Tomu říká vintage? Ty vole, dyť vypadá jak něco, co v sedmdesátkách leželo na Hlaváku u popelnic.“

„Peklo je neschopnost lásky.“

„Co..? Promiň, čuměl jsem támhle po těch kozách.“

„Nic.“

„Na tu teologii ser. Je to blbost.“

„Hm…“

„Máš rád hisptery, Aleši?“

„Mám.“

„A všiml sis, kolik lidí si libuje právě v zesměšňování hipsterů? Parodují je, vysmívají se jim, tvrdí o nich, že vypadaj‘ jako houmlesáci. Ale jsou ještě rafinovanější. Chodí na jejich večírky a poslouchají jejich kapely. Nosí stejný hadry. Čtou stejný knížky. Chodí na náplavku a válí se tam s Clubem Maté v ruce. Myslíš, že kdyby Robin byl takovej hipsta bůh, tak si sem tuhle konzumní chátru pustí? Proč je nevyhodí a nepustí jen lidi, co ten prostor a muziku dokážou ocenit? Protože by jinak člověk nepoznal kdo je ještě mainstream a kdo už indie?“

„Proč mě zkoušíš, Ivane? Nevím, asi potřebuje tržby, prostě.“

„Nepochopim. Umění pro prachy, to žeru.“

„Sám ho děláš.“

„To máš absolutní pravdu, bratříčku. Ale já mám morální standardy jinde, než tady kandidát na svatořečení, pan dýdžej Robin von Žižkov. Já mám křivou páteř po našem tatovi, stejně jako Míša. A ty ostatně taky.“

„No, a to já právě mít nechci. Chci žít jinak. Když Míša zjistil, že byl táta s Gitou venku, řval, že ho zabije a mlátil se vším, co mu přišlo pod ruku. Šel z něj strach.“

„To má až takový bobky, že mu vlastní otec vyfoukne holku? Jako je fakt, že fotřík byl dycky na mladší kusy a nějak si nedělal starost s tím, čí to byla buchta předtím. Ostatně, ten příběh, jak sbalil naši máti, ti taky určitě říkal, ne?“

„Jo. A nech toho, nechci se o tom bavit.“

„Jak chceš… Ty vole, cože morgan s colou za pade?“

„To v Berlíně nemáte, co?“

„Ty vole, to ne. Každá trochu slušná hospoda by si tuhle komerční sračku nepustila přes práh. U nás jede Fritz cola. Ty vole, to nemůže mít aspoň Kofolu?“

„Nevím. Asi to lidi nepijou.“

„A tuzemák? Tuzemák má?“

„Hele, pochybuju, Božkov šel dost do háje.“

„No, ty vole. V tom případě, i když si Robina vážím, vracím co nejuctivěji tomu tvýmu bohu vstupenku a jdu někam na rum. Jsou věci, co hipster hipsterovi odpustit nesmí. Zvěrstvo.“

„Neblbni Ivane, bez týhle párty se ale nedá žít! Pojď to aspoň zkusit.“

„Kašlu na to. Jdu někam na pořádnej rum. Nevíš, co je tu okolo?“

„Noo… Kousek odsud Liberál, Balkón…“

„Ser na to, mrknu na Foursquare. Hele, notifikace. Fotřík se checknul v Lokále, che… Jéé, a s Gitou. Teď ho Míša fakt už asi zabije. Má ho na Foursquare?“

„Má.“

„No ty vole, sedáme na tramvaj a jedem tam. Otcovraždu můžeš vidět jen jednou za život. Navíc, určitě po nás flojdi budou chtít, abychom svědčili. Hehe.“

„Seš cynik, Ivane.“

„Bůh není. Můžu bejt.“

 14. 5. 2014

A malá nápověda na konec: https://youtu.be/G5nymc3kuiQ