Skip to content

Tygr a horečka

Měl jsem sen. Byl to tygří sen.

Když jsem jako malý chlapec poprvé vážněji onemocněl, mohlo mi být tak sedm osm let, upadl jsem to léto do těžké horečky. Poprvé jsem zakusil pocit do běla rozpálené kůže, tavících se kostí a očí ztěžklých žárem tak, že nedovolují nic než se probouzet z hlubokého spánku do blouznivých polobdělých halucinací a upadat zase zpět do temnot nevědomí.

Nezáleží již na tom, jaká nemoc mne tehdy sužovala. Chci vyprávět o snu, který se mi tehdy počal zdát. V horečnatých halucinacích jsem se pravidelně ocital uprostřed jakési louky, sám, zcela opuštěný uprostřed nekonečného lánu vysoké trávy, která převyšovala můj tehdejší drobný vzrůst o dobrých deset centimetrů. A zde na mne vždy číhala ukrytá obrovská kočka, tygr, jak jsem se později dozvěděl z obrázkových encyklopedií zvířat.

A ten tygr, s mohutnými tlapami většími než moje hlava a s vyceněnými bílými zuby, na mne pokaždé surově zaútočil a já, drobný nemocný chlapec, jsem se začal tygru bránit a křičel jsem strachy a zuřivostí.

V tu chvíli mne obvykle ze snů probudila má starostlivá matka, která slyšela můj nářek a přiložila mi na čelo studený obklad, aby mi srazila horečku. Sen se opakoval, každou noc po celou dobu mé nemoci a já byl vždy matkou probuzen dříve, než jsem mohl tygra porazit. V té době jsem se na matku hněval, že mě s tygrem nenechá ve snu zápasit a měl jsem pocit, že má síla je v samotě. Sám se musím šelmě postavit a zvítězit nad ní, abych se stal mužem.

Když jsem pak později odešel do města, přesvědčen o blahodárné síle samoty, straníc se proto všech žen a dívek, sklátila mne nemoc podruhé. Ač k této události došlo o mnoho let později po první chorobě, sen s tygrem se vrátil a já opět čelil zákeřné kočce noc co noc.

Ukázalo se ovšem, že ani samota není všemocná a ze snů jsem se budil zpocený a vyděšený živou představou, jak mi tygr chladnokrevně drásá vnitřnosti. Bál jsem se v té době usnout, neboť nebyl poblíž kdokoliv, kdo by mě před šelmou zachránil. Proto jsem se držel mermomocí vzhůru, až jsem padl natolik vyčerpán, že se mi žádné sny nezdály.

Po dlouhé chvíle bdělého rozjímání pod vlivy léků jsem se rozhodl. Nikdo by neměl čelit své vnitřní šelmě sám. Až se zotavím, najdu si ženu, tu nastěhuji ji do svého podkrovního bytu a samota již nikdy nepřekročí práh mého domu.

A tak se také stalo. Má žena byla půvabná, křehká dívka, která okolo sebe šířila radost a smích. Po první dva roky manželství jsem na šelmu ani nepomyslel a pouze se radoval z nově nalezené harmonie a štěstí. Jenže, nic netrvá věčně a třetí jaro zachvátil mou překrásnou ženu tyfus. V horečkách proležela mnoho měsíců plných bolesti a strašlivých nočních můr. Neměl jsem odvahu vyptávat se jí, zda též zápasí s tygrem, neboť jsem ji nechtěl vnucovat myšlenky na noční můry v bdělosti. Na jejím neklidu však bylo zřejmé, že také svádí své vnitřní líté boje, ať už s jakoukoliv nestvůrou.

Trávil jsem noci a dny u jejího lůžka a přikládal ji na čelo studené obklady a držel ji za ruku, když zoufale ze spaní prosila o pomoc. Nad jejím utrpení se mi však svíralo srdce tak, že jsem se rozhodl podruhé. Už nikdy nechci, aby kvůli mně trpěl někdo tak, jako já trpěl pro její bolest a má matka tehdy pro bolest mou. Opět jsem se upnul k touze po samotě znásobené odchodem mé milované, která po dlouhých osmi měsících nemoci podlehla.

Tehdy jsem, zarmoucen tou ztrátou, dostal na tygra ze snů strašný vztek. Jeho jsem vinil z toho, že mě připravil o mou ženu a byl jsem definitivně rozhodnutý ho porazit. Začal jsem pátrat po metodách přivolání snů, po možnostech kontrolovaného snění a halucinací.

Tou dobou jsem se seznámil v jedné putyce s indiánem, snad, možná šamanem, nevyptával jsem se příliš, důležitější pro mne bylo, co mi sdělil. Prý prodává kořen, jehož odvar dokáže přesně takové horečné, halucinační stavy způsobit, aniž by člověk byl nemocen.

Tady už se mé vyprávění blíží ke konci. Začal jsem na radu indiána užívat odvar oné jihoamerické byliny a opět jsem každou noc stál proti šelmě, bezbranný a neozbrojený. Měl jsem však pocit, že čím silnější odvar připravím, tím větší sílu ve snu mohu proti kočce využít a tím větší šanci na vítězství mám.

Ve svém pokoji jsem strávil mnoho nocí v kaluži vlastního potu, s pocitem tavících se zubů a s neodbytnou představou morku kostí dosahujícího bodu varu. Přesto mne vždy tygr porazil a ve mne se stupňoval pocit touhy po odvetě za mou ženu.

Dnes v noci jsem si uvařil obzvláště silný odvar. Opět kráčím po louce, jenže dnes nejdu vystrašený a zbabělý, hrdě kráčím se vztyčenou hlavou a beru do ruky hůl, která leží v trávě. Cítím, že dnes to dokážu. Dnes tygra konečně porazím. Už znám jeho útoky, a proto dokážu po pár seknutích drápem zvířeti zasadit holí ránu do spánku a omráčit jej. S pocitem neuvěřitelné euforie se nad tygrem skláním a doslova mu údery drtím lebku na padrť.

S posledním ránou mi dochází, co se stalo. S neochvějnou jistotou cítím, jak s prchajícím životem tygra prchá i veškerá moje síla. Natolik jsem bažil po pomstě a nechal se polknout surovostí, toužil po moci nad zvířetem, až jsem se o všechnu svou sílu sám připravil. Zaslepen hloupým cílem jsem své tělo oslabil horečkou natolik, až ač jsem tygra-démona porazil, porazil jsem s ním i sám sebe a s jistotou vím, že z této snové bitvy už se nikdy neproberu a svůj život skončím, ač jako vítěz, tak poražený. Poražený vlastní ješitností a nenávistí.