Skip to content

Tramvaj číslo třináct

Cinknou zas koleje, výhybka přeskočí
poprvé, potřetí, dost možná po sté.
Sám táhnu městěm se vší tou svoločí
než ráno s nocí zas v nový den sroste

Choulíš se pod dekou před ranní oblohou
něžně tě objímám, trochu se vrtíš
oči jen přivíráš s grimasou zemdlelou
všechna zla půlnoční pondělí škrtí.

Popadl nový den zase město pražské
počítám tramvaje – devátá desátá
tramvaják zacinká, výhybka praskne.

Pláčem se zalykáš ve slunci poledním
počítáš tramvaje – dvanáctá třináctá
pro nás dva asi ta úplně poslední.