Skip to content

Svobodný radikál

Budík zazvonil v 10.30. Karel vylezl z postele asi o patnáct minut později, postavil vodu na kafe, a zatímco ztěžka vykašlával, otevřel leskle stříbrný notebook a projel hlavní zprávy. Po ranní lucky strice hodil na rameno tašku, ve schránce vyzvedl Respekt a odešel na tramvaj. V Jerichu už seděl Paťák. Pozdravil ho sotva znatelným kývnutím, na které mu kolega odpověděl zvednutím očí od svítícího monitoru.

„Čet‘ jsi ten Hollanův status?“ zeptal se ho, míchaje kávu.
„Jasný. Má recht, je to svinstvo.“
„Nechápu to. Pět tisíc… Pět tisíc fotrů vod rodin a hysterickejch krav táhne Budějovicema, aby si na bandě černejch nahonili triko.“
„Jo. A všichni ty latentní policejní náglové, co je rádoby držej dál, ale cejtíš na nich, že by tam nejradši stáli s nima. K zblití.“

Okolo třetí hodiny, kdy se v kavárně okolo nich vystřídala už čtvrtá várka über cool hispterek a jejich externích penisů, nastal čas dát se do práce. Při čekání na taxík si Paťák nervózně pohazoval na zádech s těžkou kamerou.

„Myslíš, že to bude hodně posh?“
„Nevím, spíš pop, je to celkem masovka. Ale tyhle ceremonie jsou dycky přehlídka tý největší vemenáže národa. Ale horší než Lvy to nebude, to ti řikám.“
„Cajk.“

\\\\\

„To byla teda kráva.“
„Jo, úplně vylízaná. Jakmile někdo začne větu „nejsem rasista, ale…“ otvírá se mi kudla v kapse.“
„Mně taky. Však jsem ji plivnul do pití, když se nedívala.“
„Dobře ty! Ty vole, já bych to střílel. Tyhle zkurvený Čechy a čecháčky a přemoudřelý paničky a vylízaný landovce.“
„Máš recht. Nebo minimálně sabotoval.“
„Víš, kolika lidem budeme muset naflusat do pití? To budeme úplně vyflusaný.“
„Jsou i jiný cesty…“

||||

„… nevěřil bys, jak korporace krásně hořej. Tohle už nejsou jen pochcaný dveře, nebo propíchaný pneumatiky. TOHLE je boj za lepší svět. Ne posraný chození k volbám a plácání nad kafem.“
„Ty vole, vy jste blázni, co kdyby tam někdo byl?“
„Jak byl… Všichni ty zkurvený nízký…“
„Podlidi?“
„Jo máš recht, podlidi, jsou mi stejně u prdele. Nezasloužej‘ si nic lepšího než deportaci.“
„Začínáte mě kluci dost děsit. Uvědomujete si to?“
„Pff, blbost. Silný kusy se o sebe postaraj‘. A dementy vykastrovat a nemnožit…“

||||

„No, a už je nás dvacet. A je to super. Brzo bude s touhle zpíčenou plebs společností šlus. Lidi jako my by to měli vzít do svejch rukou. Chápeš, vláda elitní skupinky inťoušů, řídící úplně všechno, vod rození telat až po to, jakou budou lidi poslouchat za hudbu. Nasrat na Kabát, Parov Stelar na ně!“

„Ne, nechápu. Přijde mi to nechutný. A s tou vyholenou palicí vypadáš jako nějakej zkurvenej nágl.“
„Nágl? Nágl, vole! Di do prdele! Ten účes je ryze praktickej. Při nočních akcích mi přes vlasy nedržela kapuca… A vůbec! Podívej se všude okolo sebe, to jsou náckové. Tvůj soused, tvůj šéf, i tady Pinďa,“ pokynul směrem k číšníkovi, který mu nesl pivo. „Když byl malej, zbili ho cikáni a teďka přechází na druhej chodník, když je někde potká. Na takový posery ti mrdám. Pokud se má něco změnit a zlepšit, potřebuješ, aby věci vzali do rukou jiný lidi.“

„Se mi zdá, Karle, že z týhle hospody brzo potáhneš do píče.“ ucedil Pinďa na oplátku a mrsknul sklenici na stůl.

„Tady nemusím sedět s takovejma idiotama!“ vykřikl Karel, navlíkl si černou krátkou bundu a vyběhl ven.
Před dveřmi se srazil Paťákem. Přes výlohu kavárny jen Pinďa koutkem oka zahlédl, jako by jim oběma lehce cukla pravačka.

„Zkurvená pravdoláska,“ ulevil si a šel odnést sklo.

Přidej komentář

Tvůj email nikdo neuvidí. Požadovaná pole jsou označena *
*
*