Skip to content

Poslední štace

Těšilo ho, že měl konečně volný večer. Něžně k sobě tisknul dcerku, která se s krčila v jeho náručí a vyjeveně pozorovala šelmu procházející manéží. Přesně ve chvíli, kdy krotitel vytáhl hlavu z tygří tlamy, vytáhl vibrující mobil z kapsy. „Zítra v sedm nástup Rezabski, něco tu máme,“ přečetl na displeji. Po celý zbytek vystoupení už se nedokázal soustředit. Krásné artistiky, klauni na roztodivných bicyklech, lipicáni, nic z toho už ho nezaujalo a myšlenkami stále těkal k práci.

„Dobré ráno, Rezabski, pojďte za mnou,“ pokynul mu kolega. Stáli opět před tím samým cirkusovým stanem co včera večer, tentokrát tu ovšem byl pracovně. Kriminalista ho vedl blátivou stezkou za šapitó ke shluku barevných maringotek, a přitom divoce gestikuloval: „Našli ho včera, když začínalo představení. Obrovskej chlápek, vzpěrač Walter, surově umlácenej ve vlastní maringotce. Řeknu ti, byl jsem tady, viděl jsem to a nic na co by ses chtěl dívat. Celej dobitej, rány ještě rudý. Proraženej spánek, stopy boje, ale nic extra, jako by se ani nebránil, nebo co.“

„Hm,“ zamručel Rezabski a pomalu stoupal po schůdcích do maringotky. Tělo už bylo dávno pryč, bezvládný hromotluk byl redukován na pouhý obrys bílé křídy. Pod oknem ležel rozbitý talíř, jinak se všechno zdálo uklizené.

Reazbski se obrátil na plačící ženu stojící v rohu místnosti.
„Madam, jsem komisař Rezabski,“

Podala mu ruku, zvedla uslzené oči: „Lily, Lily Úchvatná.“
„Tady slečna měla se zavražděným poměr, intimní. Viděli se před smrtí, jeho,“ dodával snaživě pomocný kriminalista.
„To je civilní jméno?“ zasyčel směrem k němu Rezabski.
„Jo,“ řekl a omluvně pokrčil rameny.
„Dobrá tedy, slečno Lily, řekněte nám něco o Waltrovi.“
„Byl…,“ zaštkala „byl to skvělej chlap. Moc milej. Mouše by neublížil. Pokud by si na něj nedovolovala. To byl zase jako pes. Ale řeknu vám jedno, pane komisaři,“ zavyla, zvzlykala a pokračovala: „Museli bejt nejmíň dva. Jednoho, jednoho by Walter sundal bez mrknutí oka. Ale měl fobii z malých davů. Jakmile by byly dva, ztuhnul by, neschopnej pohybu, celej vyděšenej, Waltříček můj.“
„Díky, Lily. Zajímavé. Co tomu říkáte kolego?“

„Je to zvláštní Rezabski, zajistili jsme stopy a pachatel evidentně přijel a odjel na kole. Přímo ke schůdkům. Jiné stopy než tyhle, a potom ty slečny Lily, když šla kolegu vyzvednout před představením, tu nejsou. A věř mi, Rezabski, že každej by v tom hnusným blátivým sajrajtu nějakou stopu nechal.“

„Slečno Lily,“ otočil se Rezabsi zpět k artistce v županu, „co jste dělala v době vraždy?“
„No dovolte, co bych dělala, rozcvičovala jsem se. Pak jsem šla sem… A tady…“
„Má alibi, Rezabski, že ho našla už tuhýho dosvědčil ten makak, co ho měla na rameni, když šla Waltra vyzvednout.“
„Slečno, řekněte mi, měl váš muž nějaké nepřátele?“
„No, Waltr neměl moc smysl pro humor, takže se občas s někým nepohodl, když si z něj utahovali, nebo tak. Ale jinak ne, bylo to zlatíčko, všichni ho milovali. Vážně.“
Dva pachatelé, jedna stopa bicyklu, smysl pro humor. Reazbski napjal všechny buňky šedé kůry mozkové. Zahleděl se k šapitó a myšlenky mu mimoděk sklouzly k včerejšímu představení.
„Mám to!“ vykřikl. „Slečno Lily, pojďte prosím se mnou.“

*

„Tak povídejte, pánové. Víme, to. Pěkná sprosťárna, umlátit dobráka Waltra těma červenjma nosama na gumičce. Kamenování jak ve středověku. A roztřískat mu hlavu při žonglování s talířema, to už je trochu moc i na mě. Viděl jsem toho při svý práci hodně, kluci, ale tohle je fakt zvěrstvo. A nesnažte se mi tvrdit, že to byla náhoda. Máte to spočítaný.“

Dvojčata se po sobě podívala, Cha si otřel orosené čelo, popotáhl kšandu a o krok ustoupil před rozzuřeným inspektorem: „Máte pravdu, vašnosto, nebudem‘ vám nic zastírat. Ale pochopte to, byl to děs…“
„Hodinu dvacet,“ skočil mu do řeči Chi, „hodinu dvacet jsme mu vyprávěli ten fór, jak Jack a Joe táhnou mrtvou kobylu pouští. Nejlepší fór dějin, pracnej, šíleně, ale precizní. Každýho vodbourá. A von nám pak řekne, že to nepochopil. A že by ho chtěl slyšet znova.“

„No, to byste ho prostě zabil,“ doplnil Cha.

Rezabski uznale pokýval hlavou, zacvakl oběma klaunům okolo zápěstí želízka a předal je kolegům z hlídky.

„Jaks je vyhmátl, Rezabski, to mi řekni,“ hvízdl obdivně pomocný kriminalista a zakopl o dvojkolo opřené o zeď klaunské maringotky.