Skip to content

Ponížení ženy #1: Autoškola

Autoškola = Jedno z dlouhodobých a dobrovolných ponižování na základě pohlavní příslušnosti, za které dokonce platíte nekřesťanský prachy a které vám často zajistí drobnou nebo větší neurózu z řízení motorových vozidel po dobu několika měsíců až doživotně.

Celý to vypadá poměrně banáleně. Strávíte předpsaný počet hodin v autě s někým, kdo se vizáží a úrovní humoru blíží devadesátkovýmu taxikáři (Jasně, takovejhle mravokárnej bložínek by asi neměl zobecňovat, ale viděli jste někdy instruktora autoškoly, co by nevypadal aspoň trochu jako vekslák?), pak dostanete úplně stejně platnou kartičku jako vaši mužští kolegové.

Jenže v praxi to začíná už od pozdravu “dobrej, madam”, který naznačuje, že pokud nesmrdíte benzínem a semenem, nejste vůbec řízení tohoto vozu hodna, následného pobouřeného vykřikování “Ženská” nebo “Ježiši ženská!” s významem “Ty krávo blbá, chceš mě zabít” (což občas objektivně nelze úplně vyloučit) a končí tím, že když se zeptáte, jestli byste třeba neměli vědět, jak se mění olej nebo tak, blahoskloně vám ten dobrý člověk otevře kapotu, jakoby vám právě ukazoval největší zapovězené tajemství lidského rodu, ale zároveň zmíní, že se na to za a) nikdo ptát nebude, protože jste holka a za b) to nikdy nebudete v praxi potřebovat, protože vždycky najdete nějakýho chlapa, co to udělá za vás. Fajn.

Je to sice už pár let, ale matně si vybavuju dokonce dva okamžiky, kdy mě můj instruktor pochválil tak, že to v sobě neneslo význam “na ženskou dobrý”, ale prosté bezpohlavní “docela dobrý”, z čehož jsem pak žila ještě půl dne. Sladkou tečkou za celou tou věcí pak byla jeho gratulace po úspěšném složení zkoušky: “Doufám, že se na silnici nikdy nepotkáme.”

Jako, je prima, že určitý sociální skupiny si určujou pořadníky na to, v jakým sledu se maj pohlavně střídat účastníci v diskuzích, ale v malým, uzavřeným a z pohledu “pachatele” bezpečným prostoru auta tu máme furt pevně zakořeněnej ostrůvek starýho dobrýho sexismu nejhrubšího zrna, kdy vám kdekdo potvrdí, že i na sahání na kolínko při řazení došlo, o čumění na kozy a do klína nemluvě, slizký kecy included.

Morální ponaučení nebude, jenom bych závěrem řekla, že řídit jsem se doteď nenaučila. Ale buďte v klidu, ani se tomu nehodlám v nejbližší době věnovat. Nechám silnice těm, kterým jsou tak nějak předurčený – chlapům ve velkejch kárách s nařvaným motorem a hezkejma čičinama na sedadle spolujezdce, který se stejně jako já nikdy pořádně řídit nenaučily.