Skip to content

Peří

„Tony, máš něco?“

„Uklidni se Fílo. Chováš se jak fetka na absťáku.“

„Haha, moc vtipný,“ zasmál se vyhublý uhrovatý kluk v šusťákové bundě.

„Sedni si, něco ti ukážu,“ vybídl ho jeho společník a rukou si přejel černé ulíznuté vlasy. Sedli si vedle sebe na lavičku a Tony vytáhl z kapsy igelitový sáček.

„Se šňupe?“ zeptal se s nadějí v hlase Filip.

„Ne, vole. To je zrní napuštěný v rumu.“

„Hustý. A k čemu to je?“

„Jen tak, pro zábavu. Nasypeš trochu zrní holubům a pak jen koukáš, jak se ty dementní městský slepice vožrale motaj vokolo. Naber si taky hrst, na.“

Oba muži začali bezmyšlenkovitě sypat zrnka ječmene na trávník. K nohám se jim slétlo šest šedivých holubů, kteří se lačně předháněli, kdo sezobne víc.

„Tak máš teda? Dneska seš voháknutej jak do divadla.“

„No jo, kámo, byznys je byznys. Dneska to bude velký. Ale samozřejmě, že něco zbyde i na tebe, seš přece můj kámoš, no ne?“

„Dík.“

„Víš co, kámo, to není žádnej problém, že jo. A dám ti to dneska se slevou, dneska to totiž bude lítat. Aneta sice zase měla ráno nějaký kecy, že se na to mám vysrat, ale až se vrátím s kapsama plnejma prachů, bude mluvit jinak. Furt do mě hučí, ať si najdu normální práci. Asi ji to vůbec nedochází, že si každej měsíčně proženem rypákem aspoň dvacku. Prej, že mě chytnou, říkala. Ale copak jsem nějakej amatér? Nějakej trouba, co se nechá nachytat?“

Filip pokrčil rameny. Pod lavičkou se zmateně motali opilí holubi. Po chvíli se Tony zvedl, podal Filipovi ruku a chvatně odkráčel směrem k náměstí. Před radnicí postával neobvykle početný dav. Děti i dospělí zvědavě okukovali žonglujícího cirkusáka a hloučky zvědavců proudili na představení po celé ploše náměstí. Jeden z akrobatů pronikavým řevem ohlašoval, že za moment začne vystoupení provazochodce Adama.

Tony se nervózně prodíral davem pravým ramenem napřed a neustále si na kořeni nosu přidržoval sklouzávající sluneční brýle. Ozval se ostrý tón trubky a všichni diváci obrátili hlavu vzhůru. Několik metrů nad dlažbou stál na dřevěné konstrukci rachitický mladík v upnutém károvaném dresu. Adam se jako pokaždé zhluboka se nadechl a s vědomím všech očí, které spočívají na špičkách jeho nohou, vykročil na tenké lano.

Nikdo z přihlížejících původně nevěnoval pozornost podivnému holubovi, který křižoval oblohu zleva doprava a zběsile u toho mával křídly. První, kdo si zmateného opeřence všiml, byl Adam. Nevěřícně vyvalil oči na šedou péřovou kouli nekontrolovatelně vrávorající vzduchem. Zrovna když zvedl pravou nohu a stál jen na levé, narazil do něj pták plnou rychlostí. Ačkoliv jeho váha nepřesahovala pár desítek gramů, vychýlil umělce z rovnováhy. Zatímco se omámený holub střemhlav řítil k chodníku, pokoušel se Adam chytit zpět ztracený balanc. Zakymácel se a udělal rychlý krok kupředu. Noha se mu po laně smýkla a o vteřinu později následoval ptáka v letu k zemi.

Dav se před padajícím tělem rychle rozestupoval. Adamův dopad naštěstí zmírnil slušně oblečený mladý muž ve slunečních brýlích, který měl tu smůlu, že zrovna procházel pod lanem a kamsi spěchal, takže neviděl, jakým nebezpečím mu nebesa hrozí.

Adam s tupým žuchnutím dopadl na onu živou žíněnku a oba muži zůstali bezvládně ležet na dláždění. Záchranáři byli na místě za pár minut. Padesátník v oranžové vestě prohledával sako zraněného muže, aby zjistil, o koho se jedná a uvědomil příbuzné o jeho zdravotním stavu.

„Karle,“ zahalekal na kolegu v sanitce, „budem volat policajty. Ten chlápek má narvaný kapsy něčím, co by je asi mělo zajímat.“

***

Vězeňský řád byl pevnější než mříže, co dělili Tonyho od světa venku. V 7.30 budíček a přesně v 8.20 nástup na povinné práce. Celý říjen draní peří. Všichni ti nejdrsnější bouchači sedí okolo dlouhého stolu a škubou husí pera jako báby na venkově.

Na Tonyho zrovna vyšlo místo vedle toho, co mu říkali Malej Péťa. Dvoumetrová hrouda svalů s býčí šíjí se otočila Tonyho směrem: „Ty seš tady novej, holoubku? A za copak sis přišel sednout?“
„Za krmení holubů.“

Přidej komentář

Tvůj email nikdo neuvidí. Požadovaná pole jsou označena *
*
*