Skip to content

Obchod s uměním

epistolární povídka ze života
Milý Huberte, příteli nejdražší,
nebudeš věřit, co se mi včera přihodilo. V rozverné náladě jsem bloumal městem a nevím ani z jakého popudu, jsem vstoupil do jednoho půvabného obchodu s deskami. Za pultem stála přenádherná rusovláska. Na tričku měla kromě loga obchodu napsáno i „Mohu vám pomoci?“. Jak jsem byl rozšafný, přistoupil jsem k ní a říkám jí: „Ano.“ Ona odpověděla také „Ano.“ Už v tu chvíli jsem věděl, že to je znamení. Pak dodala: „Tedy, ne, ano, promiňte. Přál jste si?“ Nenechal jsem se tímto úskokem zastrašit a říkám jí: „Slečno, sháním opravdovou lásku.“ Ona odešla do skladu a přinesla mi zabalené CD. Nestálo mnoho, tak jsem jej koupil.

Jaké bylo mé překvapení, Huberte, když jsem si desku doma pustil. Ty texty, ty texty Huberte! Hoří v nich plamenná vášeň, jsem si jist, že mi tím chtěla něco naznačit. A já nejsem hlupák, to mi věř, dobře tyhle typy znám.

Opatruj se a brzy napiš.

Tvůj Alfréd

Ahoj Haničko,
Tak s Karlem se to má pořád všelijak. Psala jsem mu, kdy se sejdeme a on mi zřejmě, popleta zapomněl odpovědět. Tak jsem mu napsala podruhé. Doufám, že se brzy ozve, nemůžu už bez něj vydržet.

Jinak, malby jdou celkem dobře, mám teď spoustu inspirace. Dokončuji cyklus „Čekající a zoufalá“. Jen by to chtělo kupce. Je fakt, že do krámu za mnou teď pořád leze jeden podivín a ten vypadá, že by něco koupil. Napřed přišel pro jedno cédečko, ale poslední týden chodí denně a povídá si se mnou třeba dvě hodiny, nic nekoupí a zase jde. Vyprávěla jsem mu o svých obrazech a vypadal nadšeně, tak uvidíme, zítra se na ně má přijít podívat.

Měj se fajn, těším se na tebe
Madla

Huberte, příteli,
jsem beznadějně zamilován. A myslím, že ona taky. Každý den spolu švitoříme jako dvě hrdličky. Dokonce jsem už směl přijít k ní na návštěvu. Ach, umírám touhou se jí dotknout, ale nechci ji vyplašit, srnečku plachou. Těším se, až ti ji představím, jistě se ti bude líbit, je to moc nadaná umělkyně!

Drž mi palce.

Alfréd

Nazdar Haničko,

to bys nevěřila. Všechno stojí za prd. Podivín nic nekoupil, i když vypadá nalomeně. Ale čert to vem. Potkala jsem dneska na ulici Karla. Vrhla jsem se mu kolem krku a řekla mu, že se nezlobím, že zapomněl odpovědět na všechny čtyři moje vzkazy. A on na mě začal křičet, že jsem šílená a že mu mám dát konečně pokoj. Jsem snad kus šutru? Nevím, co si myslí. Napřed se mnou laškuje, doteky, masáže, lichotky, kdesi cosi, a pak se ke mně na ulici ani nezná. Jsem zoufalá. Asi se zabiju.

Madla

Huberte, příteli,
slib mi, že budeš mlčet jako hrob. Dopustil jsem se něčeho strašlivého! Ale mé kroky ovládala láska a neuhasitelný žár srdce. Den před druhou návštěvou jsem náhodou na ulici potkal svou rusovlasou vílu. Ale představ si, jaký děs, v objetí cizího muže! Popadl mě šílený vztek a zoufalství. Taková coura!

Rozhodl jsem se ale zachovat kladnou hlavu, dojít na návštěvu ve smluvený čas a pokusit se s ní rozumně promluvit. Ale běda! V jejím ateliéru se mi náhle ta vzpomínka vrátila, popadl mě běs, uchopil jsem malířský stojan a rozťal jí s ním lebku. Mrtvolu jsem zakopal na zahradě, ale byl jsem zoufalý, co udělat s krvím potřísněným plátnem. Tak jsem ho, spolu s jejími ostatními obrazy, prodal. A abych svou mstu na nevěrnici dokonal, tak ten, co měla nejvíc ráda, ten jsem střelil hodně pod cenou.

Alfréd

(dík za inspiraci patří Singletonovi)