Skip to content

Nejlepší psychoanalytik ve městě

Walfred Rezabski nenesl nucené opuštění vlasti zrovna nejlépe. Rezabski, synovec původních židovských přistěhovalců a doktorand korespondenčního kurzu oboru psychologie domácích spotřebičů, rozvinul unikátní teorii krizové partnerské komunikace vycházející z psychoanalýzy a Jungova téměř zapomenutého ubrousku na svačinu.

Ačkoliv některé autority jeho postup, odborně zvaný orální fixace nažkou, odsuzovaly, Rezabskému se pacienti jen hrnuli. Princip terapie partnerských vztahů byl prostý. Empiricky vypozoroval, že většina vztahových krizí začíná tím, že žena začne mluvit. Dále pak sérií nepříliš humánních pokusů ověřil, že žena, která nemyslí, neškodí. Z dalších pozorování se sadou různě velkých roubíků vyplynulo, že překvapivě velké procento žen špatně snáší latex a že myšlenka se rodí v ústech, neboť jsou-li ústa ucpána, ke krizové, vztah rozvracející myšlence nedochází. Bylo třeba ještě alergenní roubíky nahradit něčím příjemnějším a uspokojivějším. Po dlouhém bádaní v odborných publikacích jako Zahradníkův rok nebo Honzíkova cesta zvolil Rezabski artyčok. Převážně z toho důvodu, že se ani v jedné z knih vůbec nevyskytoval.

Do ordinace pak docházeli nešťastní pánové připraveni zachránit svá manželství a procházeli sériemi drahých a náročných kurzů, které je měly naučit včas odhalit okamžik, kdy se žena chystá promluvit. Většina frekventantů byla s výsledky kurzu nadmíru spokojena, jenže ono osudné léto se začaly hromadit nešťastné náhody, které Rezabského pověst nenávratně poškodily. Ke své smůle nedokázal před lékařskou komorou vysvětlit, že ono neblahé udušení zeleninou při pokusu o orální sex bylo důsledkem špatné koordinace pohybů a příliš velkého nadšení ze strany majitele údu. Při druhém líčení, kde byl Rezebaski obviněn z nedbalosti v případu, kdy jeden z jeho pacientů po roce aplikování teorie zaměnil artyčok za pastiňák, a způsobil tak své drahé polovičce doživotní koktavost při přednesu z Ottova slovníku naučného, spustil tak falešný zpěv státní hymny, že byl pro veřejnou urážku deportován.

Vybaven toaletní taštičkou a pouzdrem na cembalo, plánoval Rezabski návrat do vlasti svých předků. Bohužel podle rodinné mapy z roku 1930 se mu nepovedlo Polsko najít, a proto se s řidičem zaoceánského parníku domluvil, že ho za drobnou úplatu vyplacenou v radách nad zlato, vysadí v Praze, neboť se v denním tisku dočetl, že zdejší cech psychologů zrušil trest věšení za ušní lalůčky při špatném výkladu sexuálních dysfunkcí spojených s jódlováním.

V Praze se živil Rezabski večerními kurzy „Jak vnímat své přátele jako oběti sexuálních tužeb“ a občas si přivydělával hrou na lesní roh. Zhynul tragickou smrtí v nedožitých třiapadesátipěti letech, kdy při rozvíjení teorie o léčby smůly smolou nedokázal díky ústům ucpaným borovou šiškou pomyslet na vhodnou záchranu při napadení smutkem pološíleným daňkem.

Přidej komentář

Tvůj email nikdo neuvidí. Požadovaná pole jsou označena *
*
*