Skip to content

Nejklidnější svátky

„Ty mi taky s ničím nepomůžeš.“
„Hm.“
„A zvedni ty nohy, když luxuju.“
„Tak neluxuj. Luxovala jsi před tejdnem.“
„No jo, ale co když přijdou mladý, říkali, že možná jo.“

„Ne, to teda neříkali. Jenda říkal, že možná, když mu to vyjde, staví se 25. a Marcelka až na Štěpána. A stejně mu to nevyjde, sígrovi, a přijede až v lednu.“
„Vidíš, Jenda možná, když mu to vyjde. A co by tomu řekl, kdyby tu byl bordel.“
„Ale řikám ti, že říkal…“
„Já vím, co mi říkáš i co mi říkal on. Vypadám snad, že jsem úplně blbá? A klepneš mi toho kapra, Karle, viď? Já se na to dycky nemůžu koukat. A víš, že ho dělám jen kvůli tobě.“
„Klepnu. Už ses ptala třikrát. Stejně je to to jediný, co má na těhle svátcích smysl. Pořádnej kus ryby.“
„Tobě jde jen o to žrádlo! Copak vůbec nemáš radost, že budeme zase všichni spolu?“
„Spolu… S tebou jsem spolu posledních třicet let. A děti jsou v tahu. Takže jsem s tebou spolu sám už dobrejch pět let. Ještě, že mám toho kapra.“

„No a co kdybys mi něco pomohl, když už se ti budu piplat s tou rybou, co? Nedělej, že mě neslyšíš.“
„Hm.“
„Podrž to. A nemačkej to, ježišmarja, ty seš taky levej jak senát. Nehrab na to dědku vůbec, udělám si to sama.“
„Cajk.“

„Ale toho kapra, toho mi klepneš, viď?“
„Jarmilo, po čtvrtý. Po čtvrtý!“
„Se tak nerozčiluj a pojď mi radši podat tu krabici. A nezahoď ji. Znáš se.“
„No, ještě chvíli, ženská, a se neznám.“
„Vidíš, máš mě a já tě znám. A pojď na tu rybu. Nesnáším, jak vždycky valí tu oční bulvu a naprázdno polyká. A jak lepí. Dycky se mi o tom pak zdá zbytek roku.“
„No jo furt. Už na to jdu.“

„Ježiši, drž ho pořádně. Takhle si akorát uklepneš prsty.“
„Jarmilo, nekecej mi do toho. Jdi si po svejch!“
„Jak ho držíš? Takhle ne, to by bylo přesně na ploutev!“
„Hernajs, ženská, vysmahni vocaď, nebo tě tou rybou přetáhnu.“
„Karle! Nebuď protivnej, dyť já to s tebou myslím dobře! Jde mi jen o to, abychom měli klidný svátky!“

Bác. Jo, ta palička dopadla přesně tam, kam měla. Nejvíc mě na tom asi nasralo, že moje stará zase měla recht. Ta vyvalená oční bulva a prázdný zalapání po dechu mě po zbytek roku trochu tlačilo ve snech. Ale zase… Než jsem v lese vykopal tu jámu, krásně jsem se unavil a nadejchal čerstvýho vzduchu. Pak jsem doma v klidu klepnul tu rybu, udělal si výborný řízky a šel spát. Nejklidnější svátky za posledních třicet let, to ti povím. Jo, a tomu Jendovi to na pětadvacátýho nevyšlo, jako bych to neříkal.