Skip to content

Muffin III.

„Hálo?“
„Dobré ráno kočičko. Ty jsi na mě zapomněla, viď. Nezlobím se. Doufám, že ses včera hezky bavila. Dneska si za odměnu udělej den podle sebe. Věř, že tě nikdo shánět nebude. A zase se ozvi.“ Než v ranním omámení stihla vyslovit jakoukoliv z palčivých otázek, záhadný telefonista opět zavěsil.

O dni podle sebe měla Mara dost jasnou představu. Zavolala šéfovi, že potřebuje klid na dokončení analýz a bude proto dnes pracovat z domova. K jejímu překvapení obvykle nerudný nadřízený nic nenamítal. Volno bylo její. Její a kocoviny.

Hru se záhadným volajícím hrála Mara den co den dalších osm dní. Anonymní samaritán ji postrkoval k drobnostem, které by jinak hodila za hlavu. Filipovi poslal rozvernou fotku v prádle přímo do práce, šéfovi pochválila svetr, zajela konečně na návštěvu za babičkou. Cítila se skvěle, konečně se dostala k věcem, které odkládala, usmívala se a všichni se zpátky usmívali na ní. Přistihla Filipa, jak si v koupelně přeměřuje její prstýnky. Šéf ji chválil. A na ranní telefonát se vždycky těšila. Občas si sice lámala hlavu s tím, o koho jde a jak to, že ví tolik o jejím životě, ale proud událostí ji nikdy nenechal v hloubání moc dlouho.

V pondělí ráno jako každý den vytočila známé číslo. Opět odhodlaná skočit řečníkovi do monologu a vytáhnout z něj informace.

„Dobré ráno nejmilejší. Deset dní jsem dělal tvůj život lepší. Budeme se ale muset rozloučit,“ Mara se přistihla, jak zklamáním zhluboka vydechla. „Mám pro tebe ale poslední radu. Pořiď si ten nejvýhodnější telefonní tarif Lepší život a buď v kontaktu s těmi, co to s tebou myslí dobře. Pro víc informací zmáčkni jedničku.“

Mara nevěřícně a nasupeně praštila se smartphonem až se ozvalo prasknutí skleněného konferenčního stolku. Vedle nedopité kávy ležely včerejší noviny s titulkem „Vodafone uvedl nový tarif guerillovou kampaní. Oslovil přes čtvrt milionu zákazníků.“

Přidej komentář

Tvůj email nikdo neuvidí. Požadovaná pole jsou označena *
*
*