Skip to content

Konverzační pornografie aneb Padesát odstínů nudy

Docupitá ke dveřím a při druhém nesmělém zazvonění už bere za kliku. Na chodbě stojí zhruba třicetiletý mladík v perfektně padnoucích montérkách. Iveta si překvapeně upraví košíček podprsenky velikosti zhruba 75D, čímž ji dojde, že před tímto dobrým mužem stanula pouze v nedbalkách.

„Já jsem tu na ty trubky,“ praví muž hlubokým sametovým hlasem a na svou obranu vytáhne z kapsy francouzský klíč, čímž potvrdí příslušnost k instalatérskému cechu a vyvrátí jakékoliv pochybnosti o tom, že by byl striptérem, nebo jiným sociálním pracovníkem. V poslední době k těmto nepříjemným omylům docházelo stále častěji.

Po rutinní opravě stoupaček, která nezabrala více než 12 minut a 20 vteřin stanuli oba v kuchyni. Iveta sáhla po peněžence na kuchyňském stole a řemeslníkovi se odkryl famózní výhled.

„Jé, vy máte,“ zachvěl se mu hlas nespoutaným chtíčem, „domácí bábovku! Směl bych si kousek dát?“

„Ale prosím,“ podala mu talířek. Jejich prsty se nedotkly ani na vteřinu. Dalších několik minut Iveta s úzkostí pozorovala, jak instalatér drobí jak to prase. Vnitřní muka, která ji způsobovaly drobečky nadýchaného těsta dopadající do vysokého vlasu koberce, ji spalovala zevnitř jako oheň. Ten pohled trhal její duši na tisíce kousků a skládala ji dohromady jen z obavy, že by se duše luxovala ještě hůř než kousky tvarohové bábovky podle receptu po babičce.

Když dojedl, otřel si ruce do kalhot a stydlivě sklopil hlavu: „Víte, člověk je občas beznadějně opuštěnej. Nemoh’ bych si s váma zahrát karty?“

Ivetě radostí poskočilo srdce. Karetních her se nemohla nabažit už od dětství. „Ano,“ vykřikla toužebně. „Nejraději mám pasiáns.“

Instalatér znalecky pokýval hlavou, přijal od Ivety jeden ze dvou balíčků karet a následující hodinu seděli u kuchyňského stolu a beze slova vykládali postupky.

„Promiňte, že jsem vás tak zdržel,“ řekl, když otočil srdcového spodka. „Můžu vám ještě s něčím pomoct?“

„Možná by tu ještě něco bylo,“ nadechla se Iveta v toužebném vzrušení a vedla mladého muže do ložnice. „Vyměníte mi tu žárovku, že jo? Nedosáhnu tam a nechci si brát židli.“

Po akci instalatér inkasoval pět set korun a vystavil Ivetě daňový doklad, podali si ruku, aniž by se podívali do očí a on odešel. Navždy.

Přidej komentář

Tvůj email nikdo neuvidí. Požadovaná pole jsou označena *
*
*