Skip to content

Kategorie: Ponížení ženy

Ponížení ženy #2: Dokazování kvalifikace

„Muže bereme jako lidskou bytost, ženu jako samici. Kdykoli se pak žena chová jako lidská bytost, imituje muže,“ tvrdila Simone de Beauvior a o tom, jak moc velkej kus pravdy v tom je, hovoří i to, že o ní dneska většina lidí primárně smýšlí jako „o tý spisovatelce, co prcala se Sartrem“.

Pokud jako žena zastáváte nějakou profesi, či oplýváte nějakou schopností, která není sterotypně přisuzována jen ženám, potýkáte se vždy na začátku nového sociálního kontaktu se stigmatem, že jste ta „holka, co dělá XY“, doplňte vhodné a z vlastní zkušenosti získané.

Jakoby se předem předpokládalo, že je pro výkon této pozice nějak klíčové, že jste žena, že k ní budete mít odlišný přístup než muži a že v ní budete vykazovat tedy jiné výsledky a kvality (v paranoidním podtextu horší) než muži. Až časem máte šanci prokázat, jak si vaše schopnosti skutečně stojí a získat, především pokud jde o něco, v čem se předpokládá, že budou typicky vynikat muži, alespoň orientačně rovné postavení a respekt svých mužských kolegů (a s tím například spojená privilegie jako že váš názor bude někdo brát vážně atp.).

Z tohohle důvodu mě uráží gendrovými jazykovými inženýry tak požadovaná vyváženost jazyka, která prosazuje ono veřejnost dráždící „vědci a vědkyně“. Mně to vadí z jednoho prostého důvodu – já z toho mám pocit, že když se to takhle explicitně oddělí, dáváte tím najevo, že být vědcem je odlišné povolání od toho být vědkyní. Což je samozřejmě blbost. Proto zásadně preferuju a používám, že jsem „copywriter“ nikoliv „copywritierka“, analogicky pak se scenáristikou, hraním na basu, prostě čímkoliv, čím nějak definujete sami sebe.

Mám pocit, jakokdyby ženský tvar slov označující povální v sobě automaticky nesl nějakou pokud ne rovnou dehonestaci (no jo, scenáristka, jak se má tvoje romantická komedie?), tak aspoň odlišnost, která tam ale neni. Nezáleží na tom, jestli při svojí práci ráčíte mít mezi nohama to nebo ono, důležitý je, jestli je umíte. A jestli to tak posuzujete i u ostatních.

Ponížení ženy #1: Autoškola

Autoškola = Jedno z dlouhodobých a dobrovolných ponižování na základě pohlavní příslušnosti, za které dokonce platíte nekřesťanský prachy a které vám často zajistí drobnou nebo větší neurózu z řízení motorových vozidel po dobu několika měsíců až doživotně.

Celý to vypadá poměrně banáleně. Strávíte předpsaný počet hodin v autě s někým, kdo se vizáží a úrovní humoru blíží devadesátkovýmu taxikáři (Jasně, takovejhle mravokárnej bložínek by asi neměl zobecňovat, ale viděli jste někdy instruktora autoškoly, co by nevypadal aspoň trochu jako vekslák?), pak dostanete úplně stejně platnou kartičku jako vaši mužští kolegové.

Jenže v praxi to začíná už od pozdravu “dobrej, madam”, který naznačuje, že pokud nesmrdíte benzínem a semenem, nejste vůbec řízení tohoto vozu hodna, následného pobouřeného vykřikování “Ženská” nebo “Ježiši ženská!” s významem “Ty krávo blbá, chceš mě zabít” (což občas objektivně nelze úplně vyloučit) a končí tím, že když se zeptáte, jestli byste třeba neměli vědět, jak se mění olej nebo tak, blahoskloně vám ten dobrý člověk otevře kapotu, jakoby vám právě ukazoval největší zapovězené tajemství lidského rodu, ale zároveň zmíní, že se na to za a) nikdo ptát nebude, protože jste holka a za b) to nikdy nebudete v praxi potřebovat, protože vždycky najdete nějakýho chlapa, co to udělá za vás. Fajn.

Je to sice už pár let, ale matně si vybavuju dokonce dva okamžiky, kdy mě můj instruktor pochválil tak, že to v sobě neneslo význam “na ženskou dobrý”, ale prosté bezpohlavní “docela dobrý”, z čehož jsem pak žila ještě půl dne. Sladkou tečkou za celou tou věcí pak byla jeho gratulace po úspěšném složení zkoušky: “Doufám, že se na silnici nikdy nepotkáme.”

Jako, je prima, že určitý sociální skupiny si určujou pořadníky na to, v jakým sledu se maj pohlavně střídat účastníci v diskuzích, ale v malým, uzavřeným a z pohledu “pachatele” bezpečným prostoru auta tu máme furt pevně zakořeněnej ostrůvek starýho dobrýho sexismu nejhrubšího zrna, kdy vám kdekdo potvrdí, že i na sahání na kolínko při řazení došlo, o čumění na kozy a do klína nemluvě, slizký kecy included.

Morální ponaučení nebude, jenom bych závěrem řekla, že řídit jsem se doteď nenaučila. Ale buďte v klidu, ani se tomu nehodlám v nejbližší době věnovat. Nechám silnice těm, kterým jsou tak nějak předurčený – chlapům ve velkejch kárách s nařvaným motorem a hezkejma čičinama na sedadle spolujezdce, který se stejně jako já nikdy pořádně řídit nenaučily.

#0 Teoretický úvod do ponížení ženy

Jedno odpoledne jsem neměla moc co na práci, čili jsem se rozhodla, že by bylo potřeba svrhnout patriarchát, protože by to mohlo ze světa udělat lepší místo.

Takhle, abychom si rozumněli, můžete to vnímat tak, že jsem radikální feministka, stránku znechuceně zavřít a odplivnout si. Já to spíš vidím tak, že jsem šovinista nespokojený s tím, že mu bohem byla nadělena kunda. Nicméně, protože nejsem úplně rozený revolucionář a jediné, co umím je sestavovat poměrně dlouhé věty, které občas obsahují sdělení a jindy humor, představuji vám novou rubriku tohoto zdánlivě mrtvého blogu: 25 ponížení ženy.

Každý týden zde odteď po následujících několik měsíců najdete jeden text povšechně a líbivě rozebírající situace, ve kterých je na hovno být holka, především vinou toho, že většina ostatních lidí rozhodující o chodu tohoto světa jsou muži. V diskuzích mi následně můžete nádavt do krav nebo mi dát za pravdu… A nebo se zamyslet, co by se dalo dělat s tím, aby to pro nějaké příští generace žen tak ponižující nebylo.

V příštím týdnu se můžete těšit na první text pojednávající o problematice řízeních motorových vozidel v případě, že jste děvče.

Těšte se, snad bude na co.