Skip to content

Kategorie: Poetické prokusy

Míle od hranic dobrého vkusu

Za nízkou zdí, kovanou branou
souloží nekrofil s rok mrtvou pannou
šeptá ji něžnosti od Karla Kryla
lehonce truchliv že shnilá mu milá

Smrt je uzívaná kočka

Prosebně šeptám: „Odpust mi!“
mluvíce k játrům svým a plicím
něžně hladím si Smrt-ještě kotě,
v mém klíně líně spící.

Další cinkne láhev bez obsahu
odevzdána tajům tmy
bůh oceň důslednou mou snahu
utopit lihem všechny problémy.

Kotě, co ve snech sbírá síly
na moje hrdlo už brousí si dráp,
ač dny mé ještě neskončily
Smrt nebude spát napořád.

Prosebně šeptám:“Odpust mi!“
a moje prsty lámou kočce vaz.
Žít navěky! Žít bez smrti!
Teď mohu v klidu umřít, snáz.

Prázdno

Hle, ranou do vazu
jsou slova nevyřčená
zřím, na druhém konci provazu
se houpe moje žena.

První konec
moje hrdlo obepíná
už zítra ráno
zrodí se láska jiná.

Opak toho, co bych chtěla

Měsíc je v půllitru, samota kouše
jak dlouho to chcem ještě společně zkoušet?
Každá mince má svoje orly a svoje panny
možná je lepší skončit sám, než zůstat spolu sami…

Nechci nic jinýho, než aby všichni byli šťastný

Poezie pro cestující

Všechny ty citlivý duše
se ženou po eskalátorech na Pankráci
maj svoji poezii v hlavě, psanou v ruce
a nesnáší svoji práci.

Všechny ty citlivý duše
na schodech na Ípáku
maj svoje básně vo kundách a malým ptáku.

Je to k zblití…

Všechny ty citlivý duše
na cestě do práce a z práce
tvrdnou a začínaj se ztrácet.

Bohu dík.

Zpětně mi to příjde fakt idiotský, ale v tu chvíli to mělo smysl.

Pondělní

Zhnusena bojem o přežití
v civilizaci a systému
upínám se k žití po životě.
K čemu taky jinému?

Nemyslim to žití, co začíná v hrobě,
myslim jenom na život, po pracovní době.

Nevýznamnost

Na zlomu světla a stínu
ji něžně ohnul v pase,
zabořil držku k klínu.
Prase.

Co chceš víc?

Vůle, vůle,
buď mi po vůli,
nemáš vůli mi říct ne.

Vždyť to nebolí
vždyť se ti to líbí
vždyť je to tak vždycky.

Že’s to tak nechtěla?
Že jsem s tebou jenom kvuli tomu?
Lžeš, vždyť já tě mám rád.

Věříš mi to?

Vůle, vůle,
buď mi po vůli,
nemáš vůli mi říct ne.

Moc paradoxu

Vesmír je jenom nádoba na sýr…všechny patníky už jsou dávno vochcaný… byl bych radši kdybys zahsla… víš, minule to bylo krásný… Všechny ty lži, pravdy prolhaný… Vesmír je chleba co dopadl k zemi tou stranou plnou másla…

Chci ven, chci pryč, chci dovnitř, chci sám… Nech mě, nech mě bejt…

Tak teda, no však víte…

Mráz je dýdžej
a zima vlezlá holka na baru
na dno grogu není vidět
pro mlhu a pro páru…

Vánoce jsou
na účtu pivní čárky
a vajgly v popelníku
ty poslední dárky.

Ježíš nalejvá i atesistům
správnou míru
a Českou mši vánoční
kvíkají myši co vylejzaj z pod klavíru.

Letošní výhodné vánoční menu?
Opice a v novým roce jen k horšímu změny…

Tak teda když jinak nedáte, tak teda hezký Vánoce a nechť je Váš rok 2010 méně zkurvený než ty předchozí…
Víc těch hezkecj věcí, než těch hnusnejch přeje všem těm, co si to přečtou
Lucie a její další alterega